Zdena Norková & Olina Pěkná
Zdena Norková
Olina Pěkná
Vzhledem k tomu, že nás se sestrou dělí dvouletý věkový rozdíl, tak jsme v dorostenkách a juniorkách jezdily se svými vrstevnicemi. Olina byla párová veslařka a já nepárová a když jsem ji věkově dohnala do kategorie žen, vůbec jsem si nemyslela, že bych se ségrou veslovala. Ona brala veslování velmi vážně a já spíš sportovně-společensky. V té době trénoval ženy Olda Václavík a dal nás dohromady na dvojskif v době, kdy jsem se teprve párové veslování učila.
V té době se začala jezdit dvojka bez žen a Olda usoudil, že bychom to měly zkusit, protože jsme byly spíše technické než silové veslařky. Po třech tréninkách jsme jely první závod, který jsme s přehledem vyhrály a od té doby jsme jezdily dvojku bez porážky v Československu od roku 1973 do roku 1977. V roce 1974 se jela dvojka bez žen poprvé na MS v Luzernu, kde jsme dojely na 4. místě, ve 2 vteřinách 4 lodě, ale bohužel, na nás zbyla bramborová medaile.
Vzhledem k našim výškovým a váhovým parametrům nás nikdo do posádky nechtěl. I když na nás stavěly dvojky velkých děvčat, které nás nikdy neporazily, tak jsme zůstaly na dvojce. Na MS v Nottinghamu v roce 1975 jsme dojely na 6. místě a na OH v Montrealu v roce 1976 jsme bohužel nepostoupily do finále a skončily deváté.
V roce 1977 jsme ještě jezdily, ale ačkoliv i v tomto roce jsme na mezinárodní regatě v Grünau, která byla vyhlášená jako velmi kvalitní, dojely na 2. místě, nepomohlo nám to a na MS nás neposlaly. Tak jsme se rozhodly, že s vrcholovým veslováním skončíme a budeme se věnovat rodinám, dětem a našim profesím, protože jsme během naší veslařské kariéry obě dokončily vysokou školu, Olina Právnickou fakultu a já na VŠE obor zahraniční obchod, kterému se celý život věnuji.
Veslování jsme zasvětily celý život. Po několika letech jsme pokračovaly ve veteránském veslování, kterému se věnujeme dosud. Kromě našeho veslování jsme obě trénovaly mladé veslařky, já při vysoké škole dorostenky a Olina po ukončení vlastní veslařské kariéry juniorky a dokonce i reprezentaci.
Obě jsme stále činné v klubu Slavia Praha ve výboru a Olina byla několik let v předsednictvu ČVS jako místopředsedkyně pro oblast Vltava. Já dlouhá léta zastávám funkci předsedkyně Komise masters (dříve veteránské komise) a 20 let jsem byla členkou FISA Masters komise.
Vzhledem k tomu, že nás se sestrou dělí dvouletý věkový rozdíl, tak jsme v dorostenkách a juniorkách jezdily se svými vrstevnicemi. Olina byla párová veslařka a já nepárová a když jsem ji věkově dohnala do kategorie žen, vůbec jsem si nemyslela, že bych se ségrou veslovala. Ona brala veslování velmi vážně a já spíš sportovně-společensky. V té době trénoval ženy Olda Václavík a dal nás dohromady na dvojskif v době, kdy jsem se teprve párové veslování učila.
V té době se začala jezdit dvojka bez žen a Olda usoudil, že bychom to měly zkusit, protože jsme byly spíše technické než silové veslařky. Po třech tréninkách jsme jely první závod, který jsme s přehledem vyhrály a od té doby jsme jezdily dvojku bez porážky v Československu od roku 1973 do roku 1977. V roce 1974 se jela dvojka bez žen poprvé na MS v Luzernu, kde jsme dojely na 4. místě, ve 2 vteřinách 4 lodě, ale bohužel, na nás zbyla bramborová medaile.
Vzhledem k našim výškovým a váhovým parametrům nás nikdo do posádky nechtěl. I když na nás stavěly dvojky velkých děvčat, které nás nikdy neporazily, tak jsme zůstaly na dvojce. Na MS v Nottinghamu v roce 1975 jsme dojely na 6. místě a na OH v Montrealu v roce 1976 jsme bohužel nepostoupily do finále a skončily deváté.
V roce 1977 jsme ještě jezdily, ale ačkoliv i v tomto roce jsme na mezinárodní regatě v Grünau, která byla vyhlášená jako velmi kvalitní, dojely na 2. místě, nepomohlo nám to a na MS nás neposlali. Tak jsme se rozhodly, že s vrcholovým veslováním skončíme a budeme se věnovat rodinám, dětem a našim profesím, protože jsme během naší veslařské kariéry obě dokončily vysokou školu, Olina Právnickou fakultu a já na VŠE obor zahraniční obchod, kterému se celý život věnuji.
Veslování jsme zasvětily celý život. Po několika letech jsme pokračovaly ve veteránském veslování, kterému se věnujeme dosud. Kromě našeho veslování jsme obě trénovaly mladé veslařky, já při vysoké škole dorostenky a Olina po ukončení vlastní veslařské kariéry juniorky a dokonce i reprezentaci.
Obě jsme stále činné v klubu Slavia Praha ve výboru a Olina byla několik let v předsednictvu ČVS jako místopředsedkyně pro oblast Vltava. Já dlouhá léta zastávám funkci předsedkyně Komise masters (dříve veteránské komise) a 20 let jsem byla členkou FISA Masters komise.
