Václava Šantrůčková
Václava Šantrůčková
Pro některé je sport krátkou životní etapou, někteří u něj vydrží déle. Málokoho ale provází tak dlouho, jako veslování Václavu Šantrůčkovou. Být aktivní veslařkou celých 66 let, nemůže u tak náročného sportu říci jen tak někdo a Václava navíc stále další roky za veslem přidává. Její pokračující lásku k veslování navíc přiživuje i fakt, že této obohacující činnosti se věnují další členové její rodiny, a to až z druhého pokolení. Stejně jako ona k němu nejen přirostli, ale jsou v něm i velice úspěšní.
První chvíle na vodě zažívala Václava ve svých patnácti letech v pražském klubu Tatra Smíchov (nynější VK Smíchov), tehdy se po Vltavě plavila společně s ostatními mládežníky v gigových lodích. Svoji výkonnost prokázala již v roce 1964, kdy ještě pod svým rodným příjmením Pišnová zvítězila ve skifařském závodě Primátorek o Stuhu Podolí a ukázala, že patří k tomu nejlepšímu, co v Česku máme. Emotivní moment zažili všichni příznivci veslování, když minulý rok ve stejném závodě zvítězila její vnučka Anička Šantrůčková, přesně po 60 letech od triumfu její babičky. Na Primátorkách se Václavě dařilo nejen na skifu, ale 3x se jí také povedlo ovládnout závod ženských osem.
Do roku 1969 se také představila na Mistrovství Evropy, a to hned třikrát. ME bylo přitom až do 70. let nejvyšší ženskou soutěží, na níž se sjížděli sportovkyně i ze zámoří. Normalizace přinesla pro Václavu a jejího manžela Petra (také veslaře Tatry Smíchov) největší radost v podobě jejich dětí Karla a Jitky. Obě děti manželů Šantrůčkových se v průběhu let věnovaly sportu, Karel si dokonce zahrál extraligu ledního hokeje za Bílé tygry Liberec. Už v roce 1973 byla Václava v plné síle zpět u veslařské reprezentace a hned dva roky na to se zúčastnila druhého mistrovství světa ve veslování otevřeného i pro ženy v anglickém Nottinghamu. Svou veslařskou formu potvrzovala nadále, když byla v reprezentačním výběru pro Olympijské hry v Montrealu, nicméně vrcholový sport se dal jen těžko skloubit s dvěma malými dětmi. V roce 1976 získala titul Mistr sportu.
Po závodní kariéře zůstala Václava nadále u veslování jako trenérka nebo rozhodčí. Veslo ale neodložila nadobro. Se svými vrstevnicemi byla na startu mnoha veteránských regat v Česku i zahraničí. V loděnici VK Smíchov se pravidelně schází s kamarády dodnes a trénují, co jim zdraví a věk dovolí. V loňském roce například zvládli jak pražské Primátorky, tak veteránské mistrovství v Třeboni.
Největší radost musí mít dlouholetá veslařka ze svých vnoučat. O pokračování veslařské tradice se stará především vnučka Anička, mezi jejíž úspěchy patří 8. místo na Olympijských hrách v Paříži na dvojskifu, mistrovský titul z juniorského světa na dvojce nebo první místo z Univerziády v Chengdu na skifu a svoje úspěchy jako top česká veslařka chce i nadále rozšiřovat. Sportovně nezaostává ani mužská strana vnoučat. Vnuk Vítek se nejprve věnoval hokeji, poté vesloval i jako reprezentant ČR a nyní je součástí reprezentačního svazu paraglidingu a vnuk Matouš je vášnivým a úspěšným ragbistou.
Pro některé je sport krátkou životní etapou, někteří u něj vydrží déle. Málokoho ale provází tak dlouho, jako veslování Václavu Šantrůčkovou. Být aktivní veslařkou celých 66 let, nemůže u tak náročného sportu říci jen tak někdo a Václava navíc stále další roky za veslem přidává. Její pokračující lásku k veslování navíc přiživuje i fakt, že této obohacující činnosti se věnují další členové její rodiny, a to až z druhého pokolení. Stejně jako ona k němu nejen přirostli, ale jsou v něm i velice úspěšní.
První chvíle na vodě zažívala Václava ve svých patnácti letech v pražském klubu Tatra Smíchov (nynější VK Smíchov), tehdy se po Vltavě plavila společně s ostatními mládežníky v gigových lodích. Svoji výkonnost prokázala již v roce 1964, kdy ještě pod svým rodným příjmením Pišnová zvítězila ve skifařském závodě Primátorek o Stuhu Podolí a ukázala, že patří k tomu nejlepšímu, co v Česku máme. Emotivní moment zažili všichni příznivci veslování, když minulý rok ve stejném závodě zvítězila její vnučka Anička Šantrůčková, přesně po 60 letech od triumfu její babičky. Na Primátorkách se Václavě dařilo nejen na skifu, ale 3x se jí také povedlo ovládnout závod ženských osem.
Do roku 1969 se také představila na Mistrovství Evropy, a to hned třikrát. ME bylo přitom až do 70. let nejvyšší ženskou soutěží, na níž se sjížděli sportovkyně i ze zámoří. Normalizace přinesla pro Václavu a jejího manžela Petra (také veslaře Tatry Smíchov) největší radost v podobě jejich dětí Karla a Jitky. Obě děti manželů Šantrůčkových se v průběhu let věnovaly sportu, Karel si dokonce zahrál extraligu ledního hokeje za Bílé tygry Liberec. Už v roce 1973 byla Václava v plné síle zpět u veslařské reprezentace a hned dva roky na to se zúčastnila druhého mistrovství světa ve veslování otevřeného i pro ženy v anglickém Nottinghamu. Svou veslařskou formu potvrzovala nadále, když byla v reprezentačním výběru pro Olympijské hry v Montrealu, nicméně vrcholový sport se dal jen těžko skloubit s dvěma malými dětmi. V roce 1976 získala titul Mistr sportu.
Po závodní kariéře zůstala Václava nadále u veslování jako trenérka nebo rozhodčí. Veslo ale neodložila nadobro. Se svými vrstevnicemi byla na startu mnoha veteránských regat v Česku i zahraničí. V loděnici VK Smíchov se pravidelně schází s kamarády dodnes a trénují, co jim zdraví a věk dovolí. V loňském roce například zvládli jak pražské Primátorky, tak veteránské mistrovství v Třeboni.
Největší radost musí mít dlouholetá veslařka ze svých vnoučat. O pokračování veslařské tradice se stará především vnučka Anička, mezi jejíž úspěchy patří 8. místo na Olympijských hrách v Paříži na dvojskifu, mistrovský titul z juniorského světa na dvojce nebo první místo z Univerziády v Chengdu na skifu a svoje úspěchy jako top česká veslařka chce i nadále rozšiřovat. Sportovně nezaostává ani mužská strana vnoučat. Vnuk Vítek se nejprve věnoval hokeji, poté vesloval i jako reprezentant ČR a nyní je součástí reprezentačního svazu paraglidingu a vnuk Matouš je vášnivým a úspěšným ragbistou.
