Jiří Ryšavý
Jiří Ryšavý
Jiří Ryšavý začal s veslováním již v deseti letech. Jeho rozhodnutí přejít z fotbalu k tomuto náročnému sportu se ukázalo jako osudové. 1. dubna 1981 se stal členem TJ Slovan Lysá nad Labem, kde započal svou veslařskou kariéru. Tento aprílový den mu změnil směr života, který už nikdy nebyl stejný.
Do svých 22 let byl členem TJ Slovan Lysá nad Labem. V mládí kvůli své postavě nemohl konkurovat urostlejším soupeřům, proto přivítal možnost startovat v kategorii „lehkých vah“, kde se mu začalo dařit.
V roce 1992, s vidinou lepších tréninkových podmínek přestoupil do TJ Bohemians Praha.
Jeho motivací k přestupu bylo i MS 1993, které se konalo na domácí půdě v Račicích.
Račice mu sice těsně utekly, ale pod trenérským vedením Vladimíra Burdy to v roce 1995 konečně vyšlo na párové čtyřce lehkých vah, kdy se zúčastnil Mistrovství světa ve Finském Tampere. Vrcholově trénoval ještě následující tři roky, přičemž si připsal úspěchy jak na domácích, tak na mezinárodních závodech. Poté se plynule přesunul do kategorie Masters a jeho sportovní zapálení ani v tomto věku nevyprchalo.
Kategorie Masters pro něj představovala nové výzvy, přičemž se soustředil především na trénink a závody. V roce 2007 však přišla vážná zdravotní komplikace – diagnostikovaná vyhřezlá plotýnka, která vyžadovala operaci. Po několika letech rehabilitace a svědomité péče o tělo zjistil, že je stále schopný sportovat a možná se vrátit i k veslování, které ho naplňuje. V té době se sice věnoval sportům, které byly „méně náročné“, jako cyklistice, běhu nebo lyžování, ale veslování mu přece jen chybělo. Pomalu a zlehka začal znovu trénovat. Když zjistil, že to jde, jeho touha po veslování se ještě více probudila, a tak se rozhodl vrátit ke sportu naplno.
Dnes si nedokáže svůj život bez sportu, zejména bez vody a vesel, představit. Není to jen o fyzickém pohybu na vodě a čerstvém vzduchu, o závodní atmosféře a rivalitě, ale i o komunitě veslařů, bez ohledu na to, zda jsou z jeho klubu, jiného českého klubu, nebo dokonce ze zahraničí. Těší ho přátelská rivalita a radost z každého závodu a setkání s kolegy, kteří sdílejí stejnou vášeň. Proto je vyhledáván i jako posila do posádek jiných klubů.
Je vděčný, že v roce 1981 zvolil veslování, protože to pro něj znamenalo mnohem víc než jen sport. Stalo se součástí jeho celoživotní vášně, která ho formovala nejen jako sportovce, ale i jako člověka. Ke sportu vede i své děti. Dcera zpočátku hrála tenis a od 14 let též vesluje, syn od čtyř let hraje fotbal.
Přejeme mu, aby i nadále nacházel sílu a motivaci, zvláště v těch nejtěžších chvílích, a aby byl i nadále zdravý, šťastný a spokojený se svou vášní. Je báječné, že to 1. dubna nebyl jen Apríl!
Sportu zdar a žádnou vodu v botách!
Jiří Ryšavý začal s veslováním již v deseti letech. Jeho rozhodnutí přejít z fotbalu k tomuto náročnému sportu se ukázalo jako osudové. 1. dubna 1981 se stal členem TJ Slovan Lysá nad Labem, kde započal svou veslařskou kariéru. Tento aprílový den mu změnil směr života, který už nikdy nebyl stejný.
Do svých 22 let byl členem TJ Slovan Lysá nad Labem. V mládí kvůli své postavě nemohl konkurovat urostlejším soupeřům, proto přivítal možnost startovat v kategorii „lehkých vah“, kde se mu začalo dařit.
V roce 1992, s vidinou lepších tréninkových podmínek přestoupil do TJ Bohemians Praha.
Jeho motivací k přestupu bylo i MS 1993, které se konalo na domácí půdě v Račicích.
Račice mu sice těsně utekly, ale pod trenérským vedením Vladimíra Burdy to v roce 1995 konečně vyšlo na párové čtyřce lehkých vah, kdy se zúčastnil Mistrovství světa ve Finském Tampere. Vrcholově trénoval ještě následující tři roky, přičemž si připsal úspěchy jak na domácích, tak na mezinárodních závodech. Poté se plynule přesunul do kategorie Masters a jeho sportovní zapálení ani v tomto věku nevyprchalo.
Kategorie Masters pro něj představovala nové výzvy, přičemž se soustředil především na trénink a závody. V roce 2007 však přišla vážná zdravotní komplikace – diagnostikovaná vyhřezlá plotýnka, která vyžadovala operaci. Po několika letech rehabilitace a svědomité péče o tělo zjistil, že je stále schopný sportovat a možná se vrátit i k veslování, které ho naplňuje. V té době se sice věnoval sportům, které byly „méně náročné“, jako cyklistice, běhu nebo lyžování, ale veslování mu přece jen chybělo. Pomalu a zlehka začal znovu trénovat. Když zjistil, že to jde, jeho touha po veslování se ještě více probudila, a tak se rozhodl vrátit ke sportu naplno.
Dnes si nedokáže svůj život bez sportu, zejména bez vody a vesel, představit. Není to jen o fyzickém pohybu na vodě a čerstvém vzduchu, o závodní atmosféře a rivalitě, ale i o komunitě veslařů, bez ohledu na to, zda jsou z jeho klubu, jiného českého klubu, nebo dokonce ze zahraničí. Těší ho přátelská rivalita a radost z každého závodu a setkání s kolegy, kteří sdílejí stejnou vášeň. Proto je vyhledáván i jako posila do posádek jiných klubů.
Je vděčný, že v roce 1981 zvolil veslování, protože to pro něj znamenalo mnohem víc než jen sport. Stalo se součástí jeho celoživotní vášně, která ho formovala nejen jako sportovce, ale i jako člověka. Ke sportu vede i své děti. Dcera zpočátku hrála tenis a od 14 let též vesluje, syn od čtyř let hraje fotbal.
Přejeme mu, aby i nadále nacházel sílu a motivaci, zvláště v těch nejtěžších chvílích, a aby byl i nadále zdravý, šťastný a spokojený se svou vášní. Je báječné, že to 1. dubna nebyl jen Apríl!
Sportu zdar a žádnou vodu v botách!
